Apollo Guidance Computer: počítač s 4 kB RAM, který dostal lidi na Měsíc

Počítač, který v roce 1969 navedl Apollo 11 k Měsíci, měl pár kilobajtů paměti. Přesto zvládl navigaci i přistání.
Počítač, který v roce 1969 navedl Apollo 11 k Měsíci, byste dnes nepoznali ani v nejlevnější chytré žárovce. Měl pár kilobajtů paměti, a přesto zvládl navigaci kosmické lodi i přistání. Jak to šlo?
Počítač do kabiny
Apollo Guidance Computer (AGC) vyvinula Instrumentační laboratoř MIT. Šlo o jeden z prvních počítačů postavených z integrovaných obvodů, což bylo nutné kvůli hmotnosti a spotřebě. Verze Block II vážila kolem 32 kg a spotřebovala zhruba 55 W.
Slovo mělo 15 bitů plus paritní bit. Procesor pracoval s taktem odvozeným z krystalu 2,048 MHz, vnitřně přibližně 1 MHz. Dnešní procesor je o několik řádů rychlejší, ale AGC počítal v reálném čase přesně to, co bylo potřeba.
Paměť v číslech
- Operační paměť (RAM): 2 048 slov v magnetických jádrech, tedy zhruba 4 kB.
- Paměť programů (ROM): 36 864 slov, zhruba 72 kB.
- Doba cyklu paměti: 11,72 mikrosekundy.
Rozšířené tvrzení o „64 kilobajtech“ je zjednodušení. Přesnější je počítat ve slovech, jak ukazuje seznam výše.
Program utkaný z drátu
Nejpozoruhodnější byla pevná paměť, takzvaná core rope. Bit se v ní určoval tím, jestli drát prochází magnetickým jádrem, nebo vedle něj. Program se tak doslova „vplétal“ do paměti a po výrobě nešel změnit. Chyba v kódu znamenala, že se musela vyrobit nová paměť, proto se software testoval mimořádně pečlivě.
Poplach 1202
Slavná je epizoda z přistání Apolla 11 20. července 1969. Při klesání se několikrát rozsvítil alarm 1202, který znamenal přetížení: počítači docházely oblasti pro sledování úloh. Podle dostupných popisů ho zaplavovala data z rendezvous radaru, která při přistání nebyla potřeba.
Počítač se ale nezhroutil. Plánovač s prioritami zahodil méně důležité úlohy a restartoval ty podstatné, takže navigace a řízení klesání běžely dál. Zásluhu na tomto přístupu k softwaru má tým kolem Margaret Hamiltonové. Detaily celé historky se v populárních vyprávěních liší, jádro příběhu je ale doložené.
Posel z doby, kdy se každý bajt počítal
AGC ovládali astronauti přes jednoduchý panel DSKY s číselnou klávesnicí a malým displejem. Příkazy se zadávaly jako dvojice čísel, slovesa a podstatného jména. Dnes by to vypadalo jako úděs, v kabině ale nebylo místo na nic jiného.
Příběh AGC připomíná, že výkon není všechno. Dobře napsaný a promyšlený software zvládne s minimem zdrojů překvapivě mnoho. Kdo má dnes chuť srovnávat, jak daleko jsme došli, může se podívat na naše srovnání PC komponent nebo na článek o první SMS.


Komentáře
Načítám komentáře…