Jak vzniklo USB a proč konektor typu A pasuje jen jedním způsobem

9. června 2026

Univerzální sběrnice měla v polovině 90. let uklidit změť konektorů na zadní straně počítačů a nesouměrný tvar konektoru byl hlavně otázkou peněz.

Kdo v první polovině 90. let připojoval k počítači periferie, potřeboval zadní stranu skříně dobře znát. Tiskárna šla do paralelního portu, modem do sériového, klávesnice a myš do vlastních konektorů a joystick do herního portu. Každé zařízení mělo jiný kabel a nové hardware často znamenalo restart a ruční nastavování ovladačů.

Jedna sběrnice pro všechno

Tento nepořádek chtělo vyřešit sdružení firem, ve kterém byly mimo jiné Intel, Microsoft, IBM, Compaq, DEC, NEC a Nortel. Výsledkem byla Universal Serial Bus, tedy univerzální sériová sběrnice. Hlavní tváří projektu se stal inženýr Intelu Ajay Bhatt. Specifikace USB 1.0 vyšla v roce 1996 a slibovala tři hlavní věci:

• jeden typ konektoru pro většinu periferií,
• připojování a odpojování za chodu bez restartu,
• napájení menších zařízení přímo z kabelu.

Rozšířit se ale USB nějakou dobu trvalo. Velkou pomocí byl rok 1998, kdy přišla verze 1.1 a Apple uvedl iMac, který místo starých portů nabízel jen USB.

Proč jen jedna správná strana

Plochý obdélníkový konektor typu A má kontakty jen na jedné straně plastového jazýčku uvnitř, a proto ho lze zasunout pouze jedním způsobem. Nebyla to nedbalost. Oboustranný konektor by potřeboval víc kontaktů, víc vodičů a složitější elektroniku, a to by zvýšilo cenu. Autoři USB přitom chtěli, aby byl nový standard co nejlevnější a výrobci ho rychle přijali. Bhatt později v rozhovorech přiznal, že vzhledem k tomu, kolik nervů nesouměrný tvar lidem stál, by dnes rozhodoval jinak.

Z problému se postupně stal internetový vtip: USB prý musíte vždycky otočit třikrát, než se trefíte. Na skutečně oboustranný konektor se čekalo až do příchodu USB-C. To, co dnes bereme jako samozřejmost, tedy jeden kabel pro všechno, ale začalo právě u toho tvrdohlavého obdélníku z 90. let.