Zajímavost

Jak se zrodilo Wi-Fi: od hledání černých děr po standard IEEE 802.11

Jak se zrodilo Wi-Fi: od hledání černých děr po standard IEEE 802.11
Volné dílo (CC0)

Bezdrátová síť, kterou dnes bereme jako samozřejmost, vznikla souhrou rozhodnutí regulátorů, práce průmyslových inženýrů a nečekaného přínosu radioastronomie.

Za Wi-Fi nestojí jeden vynálezce ani jeden objev. Je to výsledek několika nezávislých kroků, které se v devadesátých letech sešly ve správnou chvíli.

Volné pásmo jako základ

Prvním předpokladem bylo rozhodnutí amerického regulátora FCC z roku 1985. Ten povolil používat bez licence některá rádiová pásma vyhrazená pro průmysl, vědu a medicínu (tzv. ISM), včetně pásma 2,4 GHz. Výrobci tak mohli vyvíjet bezdrátová zařízení bez nutnosti kupovat si kmitočty.

Astronomové a problém ozvěn

Největší technickou překážkou rychlého bezdrátového přenosu uvnitř budov byly odrazy. Signál se odráží od stěn, nábytku i lidí a k přijímači dorazí v několika mírně zpožděných kopiích, které se navzájem ruší. Řešení přinesl tým australské vládní výzkumné organizace CSIRO vedený radioastronomem Johnem O’Sullivanem. Jeho skupina dříve zpracovávala slabé a zkreslené signály z vesmíru, mimo jiné při pokusech zachytit záření z vypařujících se malých černých děr. Tyto zkušenosti využila na počátku devadesátých let k návrhu metody, jak signál rozdělit a ozvěny potlačit. CSIRO si ji nechala patentovat.

Společný standard

Mezitím pracovala organizace IEEE na jednotném standardu bezdrátových sítí. Komisi dlouho předsedal Nizozemec Vic Hayes, kterému se proto přezdívá „otec Wi-Fi“. V roce 1997 vyšel standard IEEE 802.11 s rychlostí do 2 Mbit/s a brzy po něm rychlejší verze 802.11a a 802.11b. Na řešení podobné australskému stavěly verze 802.11a, g a novější.

Jméno, které nic neznamená

Aby zařízení různých výrobců spolu skutečně fungovala, vzniklo v roce 1999 sdružení dnes známé jako Wi-Fi Alliance. Značku Wi-Fi navrhla marketingová agentura. Výklad „wireless fidelity“ se objevil až dodatečně a žádný technický význam nemá.

CSIRO později své patenty úspěšně hájila u soudů a od velkých výrobců získala licenční poplatky. Ukázalo se tak, že i základní výzkum vesmíru může nakonec skončit v každém notebooku a telefonu.

Byl článek užitečný?

Komentáře

Načítám komentáře…

Buďte slušní a k věci. Odkazy nejsou povolené, nevhodné komentáře mažeme. Jak nakládáme s údaji