Zajímavost

IBM 350 RAMAC: první pevný disk vážil kolem tuny a pojal pět milionů znaků

2. srpna 2026

V roce 1956 představila IBM úložiště, které poprvé umožnilo sáhnout po libovolném záznamu bez převíjení pásky, a odstartovala tím éru pevných disků.

Dnešní SSD velikosti žvýkačky pojme terabajty dat. Na začátku celého vývoje ale stála skříň velká zhruba jako dvě ledničky. V září 1956 představila IBM počítačový systém 305 RAMAC a jeho součástí byla diskové paměťová jednotka IBM 350, první komerčně nabízený pevný disk na světě.

Padesát kotoučů v jedné skříni

Uvnitř jednotky se na společné ose otáčelo 50 kovových kotoučů o průměru 24 palců (asi 61 cm), pokrytých magnetickou vrstvou. Rychlost 1 200 otáček za minutu dnes působí skromně, tehdy to ale byla technická novinka. Mezi kotouči se pohybovala čtecí a zápisová hlava, která musela najet na správný kotouč i správnou stopu. Přístup k datům proto trval zhruba šest desetin sekundy.

Celá jednotka vážila přibližně tunu a do firem se dovážela nákladním autem, někdy i letadlem. Zákazníci si ji obvykle nekupovali, ale pronajímali za zhruba 3 200 dolarů měsíčně.

Kolik je vlastně 5 MB

Kapacita se udávala jako 5 milionů znaků. Znak se tehdy kódoval šesti bity, takže v dnešních bajtech jde přibližně o 3,75 MB. To je méně než jedna fotografie z běžného mobilu.

Proč to byla revoluce

Kapacita ale nebyla to hlavní. Zkratka RAMAC znamenala Random Access Method of Accounting and Control a právě slova random access, tedy náhodný přístup, jsou tu podstatná. Do té doby se data ukládala hlavně na děrné štítky nebo magnetické pásky, které bylo nutné procházet postupně. RAMAC dokázal sáhnout rovnou na libovolný záznam. Účetní nebo skladová evidence se tak mohla aktualizovat průběžně, nemusela se zpracovávat v dávkách.

Princip rotujících magnetických kotoučů a pohyblivé hlavy, který IBM v roce 1956 předvedla, vydržel v pevných discích dodnes. Proti RAMACu jsou ale dnešní disky nesrovnatelně menší a mají o mnoho řádů vyšší kapacitu.

Byl článek užitečný?